Žijeme v zajímavé době.

Je těžké dneska něčemu věřit. A je to čím dál tím těžší. Televize, internety, umělá inteligence. U poskládaných písmenek už jsme si na to asi celkem zvykli, ale že se nedá věřit už ani fotkám nebo videím, to je vlastně celkem novinka. Vymění se hlava nebo tělo, přidá se jiný hlas a nebo se to celé vygeneruje od nuly a nikdo nic nepozná...

Shodou náhod (pokud na ně věříte) na mě během psaní článku vyskočil článek o fitness influencerce Aitaně. Co je na ní zajímavého? No hlavně to, že neexistuje. Je totiž kompletně vytvořená umělou inteligencí. Stovky tisíc sledujících na instagramu, propaguje doplňky stravy a ne jen to... měsíčně vydělává přes sto tisíc korun a to zatím žije asi jen čtyři měsíce. Šikovná holka.

Nedávno jsme se na tohle téma bavili, když tu měl seminář náš učitel a kamarád Juan Rueda. A on řekl jednu velice zajímavou věc.

Je to jen o hloubce, jemnosti vnímání. O ničem jiném. Před pár lety jsme všichni poznali, když si někdo hrál s photoshopem. Málokdo si spletl animovanou postavu s živým hercem (mám pocit, že různé pokusy o lidské postavy v dřívějších animácích musí dodnes někoho strašit ve snech).

Všichni jsme to viděli, protože to bylo jednoduché vidět. Teď už to je o dost těžší, ale pořád je možné to vidět. Jen je potřeba nasadit ostřejší čočky. Jak?

"Pouze skrze naše tělo jsme schopni vnímání reality kolem nás. Nic jiného nemáme, to jediné je naše. Pokud chceme realitu lépe a hlouběji vnímat, pak je nezbytné pracovat na poznávání a vylepšování nástroje, který je k tomu určen. Našeho těla."

Takže pohyb. Čekali jste snad něco jiného? Jak jinak chcete poznat své tělo- poznat, kde má mezery, než skrze pohyb. Poznat ho a pak vylepšit, propojit, tak jak je potřeba. Naučit se ho ovládat, protože je to náš přijímač a zároveň spojovací článek. Spojovací článek s realitou, ale i s tím za ní (ne, není to celé jen o tom poznat nějaké fake fotky). A to vše se děje právě skrze pohybovou praxi.

Proto nám v Pohyb je život nestačí síla nebo mobilita. Proto nám nestačí mít svaly. Máme je taky, ale my potřebujeme víc. Protože náš záměr je možná jiný než záměr někoho jiného. My potřebujeme MNOHEM víc. Nejen tu sílu a mobilitu, ale i rytmus, koordinaci, rovnováhu, klid i neklid, hrát si, objímat se i prát se, běhat, skákat, házet, lézt po zemi i nad zemí... sakra, jestli to jde, budeme i létat! Všechno, co slouží danému záměru. Všechno, co nám umožní lépe vidět a žít, prožívat, to, co se tu děje v nás a kolem nás. Protože co jiného.

Dovětek

Nedávno jsem zaslechl moc zajímavý názor, jeden z těch mála pozitivních, že vlastně tahle doba by mohla vést k tomu, že když nemůžeme věřit ničemu kolem sebe, tak se začneme alespoň snažit věřit sami sobě. Poznávat sami sebe. Obrátíme pozornost z venku dovnitř. A to se mi líbí. To se mi moc líbí. To je totiž začátek.

"Skrze pohyb poznáváme sami sebe. A skrze sebe poznáváme". - Definice Pohyb je život