Zas jednou proběhl NFL draft a já jednu celou noc nespal a užíval si s dalšími NFL fanoušky v Praze tu show v přímém přenosu. A pak ještě další dva dny jsem sledoval, už s menším napětím, dalších šest kol tohohle „házení šipek“ a snahy trefit zlato uprostřed uhelného dolu.

Letos byl draft poněkud zvláštnější. O jeho jedničce se totiž vědělo už v podstatě od začátku minulé sezóny. Tím vysokoškolákem, který je předurčen k tomu být superstar tohohle sportu je Caleb Williams. A jestli si vzpomenete na můj článek, který jsem věnoval Patricku Mahomesovi, tak to má velmi podobný důvod.

Podívejte se sami s jakou lehkostí někdo umí roztočit „míč“ a hodit ho hodně daleko a přesně.

Caleb je jednorožec.

Akorát si upřímně myslím, že vůbec.

Když všichni dělají totéž, ale jeden ne…

Jendorožec v tomhle slangu znamená, že je někdo velmi, velmi výjimečný. Patrick Mahomes to před sedmi lety byl, ale nikdo to o něm moc netušil až na pár lidí, kteří doufali, že k nim draftem třeba propadne, a taky až na Kansas City Chiefs, kteří „vytrejdovali“ směrem vzhůru, aby si ho mohli vzít dřív než někdo další.

U Caleba to už je celé jinak. Byl označován za velmi talentovaného celý rok a je jasnou jedničkou. A bývá připodobňován právě k Mahomesovi. A věty, které o něm slyšíte nejčastěji zmiňují to, že je pohybově nadaný. Velmi.

Možná je to talent, možná je to ten tradiční přístup. Možná je to Mahomes jako vzor. Jedno je jisté - liga si začíná všímat pohybově nadaných borců a je jen krůček od toho zjistit, že je to replikovatelné. Podívejte se na tohle.

Tenhle klip obletěl po Superbowlu svět. Všichni quarterbeci dělají v tréninku totéž, ale jeden ne. Ten jeden se jmenuje Mahomes a tohle je výsledek. Z toho, co jsem se dočetl, předpokládám, že Caleb bude podobné zvířátko. Zatím se mu říká jednorožec, ale tuším (doufám), že brzy se to stane normou.

Není důležité být extrémně atletický, ale umět atletičnost použít, když je potřeba.

Co teda dělat jinak? Odpověď se skrývá v citátu výše a v jedné historce, kterou Ido rád opakuje při různých příležitostech.

Uměl jsem několik shybů na jedné ruce, ale pak jsem přišel na lezeckou stěnu a tam mě přelezla třináctiletá holka. Kde je moje síla teď? A k čemu mi je?

Podívejte se na sociální sítě různých atletů. Uvidíte zpravidla dvě věci: silový trénink a ten daný sport, který dělají.

A já rád kladu provokativní otázky takže: Myslíte, že by tomu člověku pomohl třeba moderní tanec?

Kajaky, fotbal, hokej…

Byl jsem se teď nedávno podívat na kanál v Troji, kde se jela nominační kvalifikace do reprezentace. Koukám na kluky a holky, jak tancují tělem mezi tyčkami a představuji si našeho zen archera, páteřní vlny, únikové hry (ne, nemyslím ty, co se chodí ve skupinkách do uzavřených sklepů) a další hry a drily.

Ten stejný den odpoledne jsem se byl podívat v našem fotbalovém „pralese“ a viděl jsem hromadu příležitostí pro flocking, kolektivní žonglování, skákání, házení, periferní vidění… A to nemluvím o footboxu a podobných hrách, které by zrovna tam taky našly využití.

V hokeji, na který jsem nedávno začal chodit ze zájmu, jak se ti lidé vlastně hýbou, je to to samé. Umění se zpevnit, povolit, tedy bojové a taktické drily, volnost kyčlí. Nebudu dál pokračovat, ale zakončím tenhle blok takovou další provokativní otázkou, kterou už jsem někde slyšel: Kolik síly je moc síly?

Update systému

Nemám v zájmu rozporovat benefity silového tréninku. Je prostě nutnej. Jak říká Petr Růžička, který trénuje pražské Lvy: „Podívejte se na ty týpky, co sem jezdí hrát ligu mistrů z Itálie. Proti nim jsou naši kluci drobečci.“ Trochu zvláštní označení pro lidi, vedle nichž 1,90 chlap vypadá jako trpaslík.

Ani nemám v zájmu říkat, že to někdo dělá špatně. Ono to funguje.

A plně chápu, že profi sportovec, který má většinu dnů dvoufázové tréninky, těžko bude hledat další hodinu na to, aby třeba vlnil páteří. Zvlášť když výsledek není 100% jistý. Narozdíl od toho, když bude silnější.

Ale mám v zájmu říkat:
„Heleďte, tenhle kluk není jednorožec. On nevidí víc barev pohybové duhy od narození. On se tomu jen věnoval jinak než vy ostatní a pochopil.“

Možná se to u takového atleta projeví tím, jakou bude mít techniku daného sportu, nebo tím, že bude méně zraněný, nebo tím, že bude mít rychlejší rozhodovací procesy než kdokoli jiný před ním. Nebo taky třeba vůbec nijak a celá jeho práce navíc přijde vniveč. To nikdo nevíme.

Ale klidně si nechám vytesat na náhrobek tvrzení, že pohybová (nesilová) příprava tak, jak ji známe od Ida, bude jednou nutnou součástí vývoje mladého atleta v rámci aktualizace jeho pohybového aparátu. Klidně to i s někým zkusím.

Nevěřím totiž v jednorožce. Věřím v pohyb.