V minulém díle jsem vám ukázal, jaká byla moje první motivace k cestě za vlastní praxí. A ukončil blog ve chvíli, kdy jsem nalezl důvěru v proces.

Dneska bych se chtěl více podívat na to, co to znamená. Pro mě. A vás opět vybídnout, abyste si vzali tužku a papír a sepsali si, co to znamená pro vás. Protože to je to důležité. Zatímco můj článek můžete brát jako inspiraci.

Důvěru si představuju jako schody, po kterých jdete s každou navštívenou lekcí. Postupně na nich stoupáte výš a výš. Vystoupanou výšku ovlivňují různé parametry: nesouzení vaším učitelem, dosažení prvních výsledků, pomoc se zraněním nebo třeba to, že se cesta vašeho učitele podobala na začátku té vaší. Ale abych vůbec mohl stoupat a začít tuhle důvěru získávat, musí být splněná nutná podmínka - mohu zkoušet.

Tohle není vůbec moje myšlenka. Získal jsem ji na DAMU, kde mi trvalo tři roky pochopit, co to znamená „nebát se zkoušet“. A kde od první lekce byly nastoleny podmínky k tomu, abychom to mohli dělat. Díky této zkušenosti je pro mě přístup k pohybové praxi o dost jednodušší. A v Pohyb je život jsem nalezl podobné nastavení. Popravdě, kdyby tu nebylo, tak bych už nechodil, nebo bych zůstal zamknutý v šatně.

Nebát se zkoušet, znamená odstranit touhu po výsledku. Nechat se neustále překvapovat procesem a brát do hry, neboli vnímat, všechny chyby a úspěchy, které se mi stanou. Z poctivého zkoušení může vzniknout dobrá hra, improvizace anebo taky nic. Je to totiž úplně jedno.

Takže čím výše jsem, tím více důvěřuji. A když se jednou ohlédnu, zjistím, že to, že jsem se svěřil tomu procesu, mě po těch schodech provedlo bez pádů dolů. Ale nesmím zapomenout, že bez té vstupní podmínky, bych na tu cestu nikdy nešel.

A co je to ten proces? Proč mu důvěřovat?

Pro začátek si vypůjčím slova, která najdete, když přistanete na naší stránce: „Když to nejde, tak se nadechni a zkus to znovu.“ Pokud přicházíte do naší praxe jako já, že chcete výsledky, může se vám stát, že zas rychle odejdete. Žonglovat se nenaučíte za den. Klik ve stojce se nenaučíte možná ani za rok. Tohle myšlení vás může stát vaší praxi. Je tedy potřeba ho změnit.

Jak? Naučit se toužit po procesu. Milovat to, že vám něco nejde, že to můžete donekonečna zkoušet. A postupně objevovat jednotlivé zákruty a nástrahy cestou. A to chce jistou praxi. A té musíte důvěřovat.

Vidíte? Hýbeme se trochu po trojúhelníku. Jeho vrcholy jsou: praxe, důvěra a proces. Jedno bez druhého nemůže být. Jakmile tomu uvěříte, není cesty zpět a popravdě ani ji už nehledáte.

Prostě jen důvěřujete a jdete.

Nakonec stejně dojdete jen k sobě.