Vlastní praxe. Používáme to slovo na hodinách. Někdo více, někdo méně, ale vsadím se, že každý, kdo k nám chodí, to z úst svého učitele minimálně jednou slyšel. Co to vlastně je? Jak se k tomu přijde? Kde to roste?
Zkusím během pár dílů blogu popsat, jak jsem se ocitl tam, kde zrovna jsem. Můj cíl není ani tak tolik to, abyste každý článek dočetli do konce. Ale abyste se, pokud už jste našimi studenty, aktivně zamysleli a zkoušeli si odpovědět na moje otázky stejně poctivě jako já. A pokud jimi ještě nejste, možná zjistíte, že máte podobný výchozí bod, jako jsem měl já. A že to rozhodně není taková překážka, jak se může zdát.
Protože já jsem gaučák.
Srdcem, duší, donedávna i tělem. Miluju, když můžu přijít domů a už nic nedělat. Zapnout si počítačovou hru, seriál a na všechno zapomenout. Aktivně odebírám a dívám se asi na 10-20 youtuberů. Konzumuju NFL. Když můžu, tak ani nejdu ven. A miluju pivo.
Jak se takový člověk dostane k pohybu?
Z téhle konzumnosti mě občas vytrhovalo to, že jsem si něco (dost věcí) zaplatil, a pak tam docházel. A ta velká konzumace informací kolem, mi vždy dávala jednu věc:
Sny.
Co bylo tedy tou úplně první motivací k tomu, abych vůbec našel Pohyb je život?
Sen pocházející z videa ‘Upper body basics’, že jednou budu vypadat jako ten pán ve videu. Zkonzumoval jsem snad všechno, co Ido tenkrát měl na YouTube. A pak jsem hledal, kde bych mohl mít břišáky jako on. A našel jsem Pohyb je život.
Na začátku nebyla žádná revoluční myšlenka. Žádné osvícení nebo probuzení. Jsem jednoduchý člověk. Na začátku byl pekáč buchet.
Dostal jsem ho?
Ne. Protože jsem gaučák. A tak jsem pár let poctivě chodil na hodiny a cvičil jen tam. To byla moje praxe. Vznikla takřka omylem, protože jsem nepřestal chodit. Proč? Jsem hodně setrvačný (gaučáci jsou těžcí) a měl jsem zaplaceno. Sice nebyl pekáč, ale byli fajn lidi, učitel, pivečko po lekci… Možná je prostě jednodušší nepřestat chodit.
A díky tomu jsem objevil důvěru.
Důvěru v proces, která se chová jako cibule, má spousty vrstev a postupně vede k transformaci lidí, kteří u nás studují.
Je úplně jedno, jaká je vaše první motivace. Ale upřímně věřím, že v naší praxi po nějaké době tu důvěru objeví každý. A pak se stane to, co se stalo mně.
Změní vám to život.