"Nevím proč ale nějak jsem čekal že budeme řešit proč jíst/nejíst ráno... Jestli mám jíst velkou porci nebo radši tři malé.
A vlastně jsme se tak dotkli všeho jenom ne tohohle... Ale to mi na tom právě přišlo to kouzelné, protože všichni jen řeší tyhle věci, ale nikdo neřeší ten zbytek, co jsme řešili na semináři...I když to vlastně může mít daleko větší efekt na břicho než to, jestli jím dřív, větší porci, nebo míň cukru." - Zpětná vazba na seminář Břicho bez bolesti

Jíst nebo nejíst ráno je důležité. Stejně tak je důležité, kolik jím porcí nebo kolik cukru... Jsou ale i jiné důležité věci, o kterých se třeba zatím tolik nemluví…

A tak o těch jiných věcech mluvím na semináři Břicho bez bolesti.

 

Na dobré cestě

Když jsem před mnoha lety začal řešit svůj špatný životní styl, své problémy, ať již fyzické či psychické (trochu více o tom tady), měl jsem štěstí. Štěstí na lidi kolem sebe. Štěstí na lidi, kteří tak nějak vidí za roh, možná trochu dál než my ostatní. Ať už to byl můj učitel Petr Růžička nebo třeba Ido Portal. A díky nim jsem měl ve spoustě věcí náskok.

A tak můj infračervený panel jsem si tenkrát musel objednat a nechat dovézt až z Anglie, protože tady to nikdo ještě neznal a nedělal. Musel jsem se skamarádit s německým Amazonem, abych se dostal ke kvalitnímu kolagenu nebo buvolím játrům. O čtvrté fázi vody jsme si povídali mezi učiteli už před lety a asi tak ve stejné době jsem se přestal bát slunce, přestal nosit sluneční brýle a používat opalovací krémy. Jedl jsem věci, kteří ostatní tenkrát vyhazovali nebo považovali za nezdravé a naopak se vyhýbal mnoha věcem, které byly považovány za zdravé.

A mám obrovskou radost, že hodně těch věcí je už dneska normálních. Začíná se o nich vědět, mluvit a začínají se řešit. Alespoň teda v mé bublině, v mém okolí. Zatím ne všechny, ale to chce jen čas... Řeší se cirkadiálnní rytmus, světlo, spánek, dokonce už i ta voda, přestali jsme se bát tolik másla a cholesterol už není jenom sprosté slovo. Na internetu už najdete jakýkoliv doplněk stravy, co vás napadne a nemusíte už řešit s celní správou, proč si necháváte posílat podezřelý bílý prášek až z Ameriky (jo, to byla tenkrát drahá sranda).

 

 

Za roh a dál

"Občas nemůžeme strávit stejk a občas nedokážeme strávit, že nás někdo zradil. Pamatujete si na takový ten svíravý pocit v žaludku před testem ve škole? Naše emoce se propisují do našeho těla a pokud tam zůstávají, časem za to zaplatíme. Třeba bolestí břicha nebo něčím horším." - úryvek textu z přípravy na seminář Břicho bez bolesti 

Dlouho jsem viděl díky mým učitelům za roh v oblasti metabolismu, dechu, světla či stravy. A mám pocit, že teď za něj vidím zase...

O fasciích, pojivových tkáních vím už mnoho let. A opět to bylo díky mému učiteli Petrovi Růžičkovi. Vlastně to bylo v době, kdy jsem teprve četl jeho články a osobně se s ním ještě ani nesetkal. To u něj jsem se poprvé dozvěděl o nějakých trigger pointech a začal si drtit tenisákem bolavá místa mezi lopatkami, na základě jeho tipu jsem si tenkrát sehnal knížku Anatomy trains a začal rozplétat ty fascinující fasciální sítě.

A pak se roky už pod Petrovo a Idovo vedením hopkalo, pružilo, natahovalo a stahovalo... Vlastně mě pojem elasticita zbavil mého mindráku z neexistujících lýtek, protože jak Ido říká, dobrého "movera" poznáte tak, že nemá skoro žádná lýtka (což ze mě automaticky udělalo jednoho z nejlepších na světě).

Věděl jsem o nich dlouho, pracoval jsem s nimi dlouho, ale až díky mému učiteli Juanovi Ruedovi jsem pochopil plný potenciál těch divných chaotických provázků, pružin, strun a pavučin. Že to není jen o tom vyskočit výš nebo dát větší úder. Že je tam toho ukryto mnohem, mnohem víc.

Juan nám jednou říkal, že o fasciích toho zatím víme asi tolik, co o temné hmotě, to znamená téměř nic. Ale to se zlepší, jen to chce čas. Úplně stejně jako s tím máslem.

Tak počkáme, ale já jsem moc rád, že mezitím vidím zase trochu dál za roh.

 

"...Ale především začněte vnímat fascie skrze své vlastní tělo. Tohle není něco, o čem si chcete jenom číst. Natahujte, třeste, vibrujte. A skrze vibrace kalibrujte, uvolňujte, řešte. Traumata, jizvy na těle i na duši, mezery. Překážky, které brání, aby vše proudilo, tak jak má. Jsme energetické bytosti a jako takové bychom měli být dobrý vodič. Vše by mělo přicházet, procházet a odcházet. Rána pěstí do břicha, vztek na partnera nebo třeba koláč od babičky. A to celé někde na pozadí, v tichosti, možná bez nutnosti našeho vědomí, ale ideálně pořád třeba skrze jemný úsměv." - úryvek textu z přípravy na seminář Břicho bez bolesti